V českém jazyce jsem se doposud nesetkal se slovem které v sobě nese tolik pocitů jako slovo mateřství.

Tolik radostí i starostí.

Péče, důvěra, hrdost, soucítění, obětovní, obavy

Jen zlomek všeho toho co se skrývá pod tímto pojmem, pod touto životní rolí.

Více slov v soše,,, více slov v každém z vás.

tvrdé dřevo, 35cm

Andělé

jsou tu s námi,

v nás.

Jsme to my, duše.

Duše které se rozhodli žít v páru, jedna pro druhou, pospolu.

Žena a muž, ona a no.

Ve dřevu opracovaného tímto způsobem vzniká velké pnutí, objevují se praskliny.

Součástí soch, součástí nás samotných.

Našich vztahů, jeden k druhému, sobě samému.

Přesto jsou spolu, přes sílu která se je snaží rozdělit, sílu kterou nelze vidět, pouze cítit.

Existuje tedy?

Nevkládají si ji tam oni? Skrze pokušení, hněv a závist?

Vstupuje skrze tyto emoce?

V objetí, bez obětí,, Síla nepronikne.

Zanechá šrám, vzpomínku, zkušenost.

Duše sílí, spolu s tělem.. a mysl? Nahlíží..