Socha rovnováhy
První z kroku vede ke vzájemnému vyvážení.
Nalézání ideální vzdálenosti pro pevné těžiště které se stane harmonickým bodem o který se opírá i vzájemná důvěra.
Společně pečují o toto místo.
Stále roste, vyváží mnohé nerovnosti na této společné cestě.
Andělé
jsou tu s námi,
v nás.
Jsme to my, duše.
Duše které se rozhodli žít v páru, jedna pro druhou, pospolu.
Žena a muž, ona a no.
Ve dřevu opracovaného tímto způsobem vzniká velké pnutí, objevují se praskliny.
Součástí soch, součástí nás samotných.
Našich vztahů, jeden k druhému, sobě samému.
Přesto jsou spolu, přes sílu která se je snaží rozdělit, sílu kterou nelze vidět, pouze cítit.
Existuje tedy?
Nevkládají si ji tam oni? Skrze pokušení, hněv a závist?
Vstupuje skrze tyto emoce?
V objetí, bez obětí,, Síla nepronikne.
Zanechá šrám, vzpomínku, zkušenost.
Duše sílí, spolu s tělem.. a mysl? Nahlíží..